Máte na chalupě za sousedku fotografku? Pokud také nedokáže odložit svůj pracovní nástroj ani o dovolené, pak určitě máte, jak se říká, o zábavu postaráno.
Víte totiž, že stezky ve vysoké luční trávě nevyšlapala divoká prasata ani srnky, ale ona – při bojové výpravě za romantickými portréty. A že je velká šance, že vás nad ránem místo švitoření sýkorek budí cvakání spouště jejího fotoaparátu.
Někdy si říkám, co si asi o mém nadšení pro fotografii říkají obyvatelky okolních chat a chalup. Zvlášť ty, které se mi tu a tam podaří umluvit, aby se mnou vyrazily na společné focení v roli modelek.
Tuším, že poprvé si asi v duchu ťukaly na čelo, když jsem řekla, že začneme fotit v pět ráno. Nebo když jsem je nutila brodit se ledovým potokem, lehat si do louky plné ranní rosy nebo lézt na strom. Stejně jako když jsem za nimi čvachtala bahnem v zablácených holinách.
Pokaždé ale věřím, že mi odpustí, až… Až uvidí, jak nádherné světlo dokáže vykouzlit vycházející slunce, které minutu po minutě mění barevné odstíny celé krajiny! Jak osvěžující je ranní vzduch, jak se třpytí rosa a jak moc se liší barevné tóny travin, vodní hladiny nebo třeba kukuřičného pole za kuropění, v poledne a pak při západu slunce. A jak to v tom světle sluší jim samotným.
A opravdu. To byl super zážitek!, slyším pak říkat nejednu z nich. A což teprve, když jim ukážu pořízené záběry…
Ne, nakonec nám vůbec nevadí podstupovat všechno to brzké vstávání, chlad a nepohodlí. No, možná trochu. Na začátku. Ale když pak na fotografiích vidíte, kolik krásy se vám při tom podařilo zachytit, nelitujete ani na vteřinku. A jen znovu žasnete, jak specifickým ateliérem pro romantickou fotografii umí příroda být.
O to víc mě těší, že jsou i mezi lidmi kolem mě spřízněné duše, které fotografování v přírodě dokáže oslovit a jimž romantické portréty v plenéru udělají víc radost než klasická ateliérová fotografie. A že všechnu tu nádheru můžu při společném focení s nimi sdílet. Děkuju vám za to!
