Eliška Krásná se k nám vrátila na další focení, tentokrát si vybrala černobílý balíček.
Zajímalo mě, jak celé focení prožívala, a tak vznikl tento rozhovor:
Eliško, moc děkuji, že jste se mnou do toho šla. Už jste u nás fotila dříve brandové fotografie a využila jste služeb vizážistky. Jaké to tentokrát bylo, když jste se líčila sama a věděla jste, že se fotografie nebudou retušovat. Bála jste se, jak to bude vypadat?
Musím říct, že mi to bylo do velké míry komfortnější. Ne že bych nebyla nadšená ze služeb úžasné vizážistky, ale mám již svůj oblíbený styl jemného líčení, ve kterém se cítím skutečně jako “já”. Patřím mezi velké šťastlivce, kteří mají celoživotně krásnou pleť (za to je to kompenzováno jinými nedostatky, haha), takže to, že jsou fotky bez retuše, vlastně ani není poznat a netrápilo mě to.
Byl nějaký rozdíl v tom, jaké outfity jste zvolila na tato dvě focení?
Ano, tentokrát jsem si vzala ne pouze “reprezentativní” outfity v barvách pro svůj osobní brand, ale vzala jsem si svoje nejoblíbenější oblečení, které by se na brand focení jinak nepoužilo. To podtrhlo ten efekt, který jsem zmiňovala u vlastního líčení – cítila jsem se tedy opravdu autenticky jako “já”.
Jak jste se cítila během focení? Průběžně jste mohla vidět výsledné fotografie na PC, uklidnilo Vás to? Nebo naopak? 🙂
Nejdřív jsem byla lehce nervózní, protože to byla moje první zkušenost a nebyla jsem do té doby ani velký fanda černobílých fotek, spíš naopak. Chtěla jsem to ale vyzkoušet, protože jsem z první zkušenosti (brand focení) měla tak úžasné zážitky, že jsem chtěla zažít něco dalšího a nelitovala jsem.
Sama jsem byla v úplném úžasu, jak dokonale vypadalo už jen prvních pár fotek, což mi samozřejmě dodalo sebevědomí i do zbytku focení.
Bylo těžké se během focení uvolnit?
Nebylo. Atmosféra během focení je tak příjemná a podporující, že nemáte na výběr a musíte se začít dřív či později cítit jako nejkrásnější žena / muž na celém světě – všechna ta slova podpory vám prostě musí vykouzlit úsměv na tváři a dodat sebevědomí. 🙂
Co se Vám zdálo nejtěžší?
Nejtěžší rozhodně byly fotky v pohybu – u toho jsem se cítila trošku jako kopyto. Ale to je určitě jen o zvyku.
Jak na Vás působí výsledné černobílé fotografie?
Jsem z nich naprosto nadšená. Rozhodně mi dodaly sebevědomí, protože při pohledu na ně si říkám, že jsem moc krásná a že je škoda, že to nevidím na denní bázi. 🙂 Tyto fotografie mi to uvědomění krásně zprostředkovaly a také zvěčnily – nebudu lhát, když se necítím moc dobře, jdu se na fotografie podívat znovu a znovu, protože mi teď slouží jako instantní “ego nabíječka”, haha.
Máte představu, co s nimi uděláte?
Fotografie jsou hlavně jako památka pro mě. I manžel z nich má obrovskou radost – přiznám se, že i on byl záminkou, proč jsem si tyto fotografie chtěla udělat. Muži taková překvapení vždy ocení. 🙂 A některé moje oblíbené fotografie putovaly i na mé osobní sociální sítě a věřím, že je nějakým způsobem využiji i na business profilech.
Kdybyste měla ukázat jednu fotku, která Vás zaujala nejvíce, která by to byla?
Určitě tato (viz obrázek vpravo).
Eliško, moc děkuji za rozhovor. Vážím si toho, že jste se podělila o svou zkušenost.
Pokud vás Eliščin příběh zaujal a zvažujete podobné focení, budeme rádi, když se nám ozvete.
VÝSLEDNÉ FOTOGRAFIE
